Hořká zkušenost
Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, a bohužel někdy i po psech. Často, když si člověk myslí, že vše jde jako po másle, ukolébán ve spokojeném klídku, je znenadání všechno jinak.
V březnu jsme náš pravidelný výcvik skloubili s pozváním moravských přátel z „Fundláčku" na jejich setkání do Radíkova u Olomouce. V pátek večer jsme se sjeli a ubytovali. Někteří v hotelu, někteří v chatičkách. Po večeři jsme se ve společenské místnosti navzájem představili, seznámili a v přátelské debatě pak jsme probrali chovatelské i výcvikové problémy a myslím si, že jsme se i pobavili.
Nejprve bych rád srdečně poděkoval za pozvání umožňující mi posuzovat české Novofundlanďany. K průběhu výstavy nejprve moje dojmy. Vystavovaní psi vykazovali v průměru vysoký standard a dobrou chovnou základnu. Byl jsem užaslý nad dobrými skusy a kompletními chrupy a také positivně překvapen průměrným věkem psů, na mnoha místech se vidí vždy velmi mladí psi, skutečně vyzrálí Novofundlanďani jsou spíše řídce k vidění.
(překlad originálu, uveřejněného v povýstavním katalogu)
Nyní v únoru uplynulo 40 let od doby, kdy parta nadšenců založila, respektive znovu založila Klub chovatelů Novofundlandských psů. Klub není něco statického, je to živoucí organismus, stejně jako jeho členové a jejich psi. Je proto pochopitelné, že zažil léta tučná i hubená, dobu rozkvětu i stagnace. Počet člená klubu se do dnešního dne zpětinásobil. Velmi nás těší, že posledních osm let bylo a je obdobím stálého vzestupu jak života klubu, tak zejména kvality a i obliby novofundlandských psů a je mou povinností na tomto místě poděkovat všem těm, kteří se o to zasloužili v minulosti, ale i těm, kteří pro život klubu dělají maximum dnes.