Jste zde:  
||
||
||
Ohlédnutí za Chorvatskem 2010

Klubový vítěz 2020

Ostatní

Ohlédnutí za Chorvatskem 2010

Čas utíká jako voda, pomalu tu máme podzim, v obchodech budou zanedlouho znít koledy, po Vánocích budeme plánovat Chorvatsko 2011 a my jsme se ještě nepodělili o zážitky z toho letošního.

 

chorvatsko2010

chorvatsko1

Pro naši týdenní dovolenou jsme zvolili stejný červnový termín jako loni a doufali jsme, že počasí nám bude i tentokrát přát a voda bude teplá. Odjezd jsme naplánovali individuálně na pátek 11.6 na noc, aby nebylo cestou velké parno a aby i pejsci byli co nejvíc v pohodě. V pátek dopoledne jel Mirek k Jandům na Jabloňku naložit Pašáka a přivezl Markétu Kubištovou s Matildou a spoustou zavazadel. Mezitím dorazil k nám domů Lukáš Zeman s Ladinkou a na hromadu našich věcí přidal nenápadně i své batohy a tašky. Když Mirek zjistil, co je třeba ještě naložit, usoudil, že bychom potřebovali náklaďák. Nicméně vše se nakonec vešlo, každá skulinka v autě byla vyplněna dekami, konzervami, botami, granulemi, vodítky a třemi psy, rozloučili jsme se s Bertíkem, babičkou, Ondrou a kočkami, Mirek nastavil navigaci a vydali jsme se na cestu do neznáma. Do neznáma proto, že jsme letos jeli na úplně nové místo, na Istrii do Ravni.

Cesta proběhla bez problémů až na to, že navigaci v jednu chvíli ruply nervy, protože se Mirek neřídil jejími pokyny a ze Slovinska nás honila zpět na výchozí bod do Dobřichovic a to vše v angličtině. Dělali jsme, že neslyšíme, kdo by se taky vracel! Konečně jsme dorazili do Ravni a našli vilu Uliku. Přivítali jsme se s ostatními a Petra Rážová nás ubytovala. Apartmány předčily všechna naše očekávání, vše zářilo novotou a čistotou. A k tomu veliká terasa, kde okamžitě našli své Eldorado naši psi. Po krátké aklimatizaci jsme se vydali k moři, abychom si vyhlédli místečko na výcvik. Měli jsme štěstí. Člunem se dalo dojet na příjemný plácek, stíněný stromy, anebo jsme chodili kousek stranou od hlavní pláže, tak, abychom nepřekáželi ostatním rekreantům, kteří se ovšem často a rádi chodili dívat, jak naši psi ve vodě cvičí. Dny ubíhaly jeden jako druhý podle stejného scénáře: snídaně, výcvik pod Petrovým vedením, káva, oběd, koupání a lenošení, káva, výcvik, káva a večeře. Ve volných chvílích se Andrea Hosťovecká zdokonalovala v úpravě srsti, takže domů jsme si každý vezli zbrusu nového psa. I pan domácí, dost podobný Sandokanovi, se s námi brzy spřátelil a jeden večer nám uvařil, po zaplacení příslušného obnosu, několik místních specialit.

Týden se pomalu chýlil ke konci, takže ještě honem společné foto naší party, kterou tvořili: Jandovi s Hillary a Kity, Květa a Petr Šimkovi s Dastym, Dáša a Láďa Florianovi, Markéta Kubištová s Matildou, Lukáš Zeman s Ladinkou, Hosťovečtí s dětmi, Iginou a maličkým Aramisem, Petra Davidová a Mirek Bahník s Elin, Petra Rážová a Michal Kolbek s Indym a my dva s Mirkem a Arani. V pátek večer nastal čas naplánovat cestu domů. Mirek chtěl tentokrát jet přes Itálii, abychom viděli Alpy za bílého dne. Až za hranice Itálie nás provázelo krásné počasí, ale pod horami nastala prudká změna. Ten, který řídí nahoře počasí, zřejmě usoudil, že jsme si už užili dost sluníčka a seslal na nás průtrže vody. Místo kochání se okolními krásami jsme s očima přilepenýma na přední sklo sledovali, zda jsme ještě vůbec na silnici. Déšť jsme s sebou vezli až do Čech za České Budějovice. Pro Lukáše přijela ještě v noci sestra, Markéta u nás přespala a v neděli odjela domů do Hradce. V pondělí nastala pro mnohé  tvrdá realita. Museli jsme do práce.

Ráda bych touto cestou poděkovala Janě Kalvodové za zprostředkování opravdu nádherné dovolené s ubytováním, které nemělo chybu, Petře Rážové, která nám celý týden dělala obětavou delegátku, Petru Šimkovi za vedení výcviku a všem ostatním, že vážili tak dalekou cestu jen proto, abychom mohli společně strávit krásný a veselý týden. Doufám, že i pan Sandokan nám bude příznivě nakloněn a příští rok nám otevře bránu Uliky dokořán.

Radka Víchová


Vytisknout E-mail