1.Uzávěrka SV a KV Praha 2018

2/2005

Fundláci vyhráli!!!

Když jsem si po návratu z prvomájové Mezinárodní výstavy psů v Praze, (kterou jsme s Luckou a rozverným černým puberťákem Darésem od Trojské skály, zvaným „buchetka“ absolvovali) zpětně promítal celý průběh, musel jsem konstatovat, že slova , která používám jako titulek jsou konečně na místě. Navíc mě v tom všem utvrdilo následné podrobné zkoumání fotodokumentace, kterou jsem na místě pořídil.

Skutečně VYHRÁLI FUNDLÁCI!

Jistě si všichni kladete samozřejmou otázku: „Ježíšmarjá, jak to ten Kolátor zas myslí ? Co to zas plácá ! Co by se asi tak v kruhu, který je určen pro plemeno Novofundlandský pes, posuzovalo, když ne fundláci? A někteří z nich tedy museli vyhrát !!! Ale já přesto tvrdím znovu, že vyhráli fundláci!

Abych doložil své tvrzení a uvedl věci na správnou míru „chcouc nechcouc“ (to není z Hamleta volný překlad „být či nebýt“- pozn. autora) se tedy musím opřít o mezinárodní standard FCI několika citacemi:

Celkový vzhled: Novofundlandský pes je masivní, se silným a dobře osvaleným tělem a s dobrou pohybovou koordinací.

Trup: kostra celkově masivní. Při pohledu z boku je trup hluboký a masivní.

Krk: silný, svalnatý, dobře usazený na ramenou, dostatečně dlouhý, aby umožnil důstojné držení hlavy.

Hrudník: široký, plný a hluboký s dobře klenutými žebry.

Pánev je silná, široká a dlouhá.

Nehodlám citovat vše, co je novofundlandskému psovi vlastní a co k němu patří, ale jisté je, že moje představa o tomto plemeni, za léta co se s ním setkávám a také s ním žiji, je patrná z mých názorů, kterými se v žádném případě netajím. Již několikrát jsem je, ať už ústně nebo písemně zveřejnil. A také si za nimi stojím. Určitě nemám patent na rozum a mnozí mají možná jiný vkus. Nebo snad i podléhají v rámci nutkavé touhy získávat tituly za každou cenu všem momentálním módním trendům. Tím samozřejmě netvrdím, že by získávání dobrých umístění nebo titulů nebylo příjemné!

Pro mě je opravdu novofundlanďan velkým a impozantním psem se skvělým charakterem, jehož základními znaky je mohutnost, jak v hrudní, tak i v pánevní oblasti. Dobře vyvinuté předhrudí a hluboký i dostatečně široký hrudník.je předností, kterou by měl každý ocenit.Vyzařuje z něj hrdost a důstojnost. Silné, správně zaúhlené končetiny a silná těžká kostra ho předurčuje k dokonalému využití své síly. Je to zvíře, které je opravdu, a ne pouze názvem nebo zařazením předurčeno k práci, kterou mimochodem vykovává s velkým entuziasmem a nikoliv z donucení. Samozřejmě, pokud není nevhodně nebo dokonce nepřiměřeně zatěžován. Jistě mi mnozí dají za pravdu, když si dovolím vyslovit názor, že někteří jedinci mnohdy ocenění na různých výstavách, nejenže nenaplňují standard plemene, ale ani název pracovní plemeno. Mnohdy jsou to tak zvaní pokojoví nebo zahradní povaleči. Určitě by však mnozí z nich nebyli schopni tak skvělých a imponujících výkonů, kterých je v literatuře popsáno nespočet a kterých prokazatelně dosáhli. Někteří jedinci by měli se svou tělesnou stavbou, měkkou hřbetní linií či dokonce kratšími končetinami problém utáhnout saně či vozík. A co teprve ve vodě? Ruku na srdce, může takový fundlák plavat několik kilometrů, aniž by ho nemusel páníček vyčerpaného po několika stech metrech paradoxně sám zachraňovat vytažením do loďky ? Natož aby zachraňoval on topícího se stokilového chlapa z prostředku pořádného rybníku. I přes jeho instinkt a nezlomnou záchranářskou touhu by měl vodník Čochtan na dně ve svém hájemství o dvě dušičky pod hrníčky víc. Jednu lidskou a jednu fundláckou.

Proto jsem musel konstatovat po skončení výstavy , že fundláci vyhráli. Protože pejsci , kteří se objevili na předních místech a byli oceněni, prostě fundláky byli ! V tom nejlepším slova smyslu. Možná, že měli někteří nějakou tu vadu na kráse nebo odchylku od standardu, ale byli silní, dobře stavění a hlavně upravení s přirozenou péčí. Pohybovali se s elegancí a důstojností, která není většinou u těžkých plemen vhledem k jejich hmotnosti zrovna obvyklá. Bylo na nich vidět, že jsou vhodně pohybově formováni, že jim páníčci umožňují dostatek pohybu a věnují jim svůj volný čas. A věřte mi, je to na nich opravdu vidět. Je zřejmé, že cesta k tomu, aby ideál novofundlandského psa se vrátil od módních trendů zpět k rozumnému a správnému uplatňování standardu FCI, bude zřejmě ještě trnitá, ale je, jak vidno, reálná. Možná se někomu zdálo, že posuzování bylo dlouhé, ale je skutečností, že dúkladné prověření tělesných proporcí předváděných fundláků za důsledného používání horních končetin nějakou tu dobu prostě trvá. Přece jen odhalí vyumělkování, načesání, nafénování, případně jiné úpravy sloužící k oklamání rozhodčího a zakrytí nedostatků psa.

Na závěr bylo pro mě velice příjemné zjištění, že soudržnost obce fundlácké je zřejmě trochu nadstandardní, jelikož se všichni náramně bavili i po výstavě. Nebylo rozdílu mezi vítězi a poraženými,( až na jednu uraženou ješitnost, která však na štěstí, i když nasupeně, odkvačila ) mezi našinci a jinozemci. Prostě paráda u fundláků, zatímco chovatelé jiných plemen takovou soudržnost rozhodně nevykazovali. Rozhodně příjemné zakončení.

Prostě i tady to fundláci vyhráli !!!

Vytisknout E-mail