Příloha Zpravodaje 3/2004 Novofundlandklubu ČR se sídlem v Praze, Střešovická 35, 162 00 Praha 6
{nomultithumb}
Vážení přátelé, chovatelé a majitelé novofundlandských psů,
na
posledním srazu NF na Srnčí jsem se setkala s velikým zájmem některých
majitelů psů o výcvik psa do tahu. Jelikož mi není zatím známo, zda
někdo jiný také někdy cvičil tyto psy k tahání, a většina majitelů nemá
vůbec představu co toto obnáší a co a jak se psem vůbec dělat a také k
čemu je tahání prospěšné, rozhodla jsem se napsat něco o výcviku
novofundlanďana k tahání. Naučila jsem již tři psy spolehlivě tahat
vozík i saně a dokonce dva párovat do tandemu (zápřah za sebou), takže
mám spoustu zkušeností s výcvikem a zacházením s různě temperamentními
jedinci, jelikož , jak možná znáte, každý pes je naprosto odlišný,
jinak se učí atd.
Předem bych chtěla upozornit, že NF pes není husky. Není přizpůsoben k tomu, aby běžel tryskem na dlouhé vzdálenosti. Avšak je velmi inteligentní, takže při správném výcviku se z něj stane spolehlivý pes i pro dítě a s dospělým ve vozíku perfektně zvládá klusat a cválat na střední vzdálenosti. Naši psi s přehledem byli schopni zvládat i 10 - 15km klusem, cvalem ve vozíku i v saních!!! Ovšem na to musí být pes v perfektní kondici a natrénovaný! Jen chci dát příklad, že i tohoto je zdánlivě "těžkopádný" funďa schopen! Novofundlandský pes je plemeno pracovní a ne "gaučový povaleč" a práci má rád. Naši psi, když vidí postroje, tak skáčí jako zběsilí, sami se do nich cpou a staví se správně za sebe, abych je mohla zapřáhnout!
Abych přešla k vybavení. Nejdříve bych se ráda zabývala vozíkem,
protože saně jsou náročnější a pes by již měl být spolehlivý. Přikládám
plánek našeho vozíku, ale je možno jej nechat udělat třeba i trochu
širší, pro dva lidi. Do toho našeho si sednou dvě děti nebo jeden
dospělý. Tento vozík není těžké vyrobit, když dáte materiál někomu, kdo
umí svařovat, určitě vám jej vyrobí. Průměr kol by neměl být větší,
protože potom je vozík příliš vysoko nad psem a ztíží mu práci. Navíc
doporučuji opatřit vozík brzdami - postačí na každé kolo klasická brzda
z jízdního kola. Slouží k dobržďování vozíku při jízdě z kopce. Já
třeba na vozíku již brzdy dávno nemám, protože se časem pokazily, ale
pro začátečníka je to nezbytná věc. Dobře osvalený a ovladatelný pes s
přehledem udrží na postroji vozík s dospělým člověkem i při jízdě z
prudšího kopce. Ale mladý má velké problémy. Proto jsou v tomto případě
brzdy nezbytné a navíc, když pes odmítne poslušnost při zastavování,
můžete mu alespoň zablokovat kola, což ho rychleji zabrzdí. Přikládám
také foto Cliffa v postroji s opratěmi. Je důležité aby postroj psovi
seděl, ale nesvíral ho, aby při zátěži mohl maximálně a bez omezení
využívat kapacitu svých plic! Také jsou důležité opratě. Vím, že mašer
spřežení husky je nepoužívá, ale také se psy nejezdí po cestách, kde
někdy potká auta či jiná vozidla, psy apod. Když máte již spolehlivého
zkušeného psa, tak opratě skoro nemusíte používat, ale když je nutno se
například vyhnout zaparkovanému autu, aniž by jste jej škrábli, jsou
opratě nutností!
Takže přejdeme k samotnému výcviku psa. Samozřejmě nejlepší je začít od štěněte. Mladý pejsek se nejrychleji učí a je poddajný. Staršímu psu to trvá déle, ale při trpělivém a motivujícím výcviku se dostaví také skvělé výsledky. Samozřejmě, že předpokladem k výcviku staršího psa, je znalost základní poslušnosti, protože pokud si pes dělá s pánem co chce na vodítku, ve vozíku skončí s největší pravděpodobností páníček vyklopen někde v příkopu!!! Také jsem tak někdy skončila, protože pes, se kterým jsem kdysi začínala měl již tři roky a neuměl pořádně ani povel sedni, protože táta vycvičil prvního psa Britta (ZVV1), ale na Dannyho nějak s prací nebyl čas, takže se výcviku nikdo nevěnoval a já se, jako dítě toužící po kočárovém koníčkovi, vrhla na výcvik nevycválaného Dannyho. Takže toho jsem učila tahat jako tříletého, ale další dva psy jsem učila již od štěňátek a bylo vše bez větších problémů. Na Dannym jsem se také učila, samozřejmě jsem s ním udělala při výcviku několik chyb, které se těžce napravovaly a poučily mě. Takže se budu v tomto článku snažit vás na některé možné chyby upozornit, abyste se jich vyvarovali.
Vezmeme si tedy pejska k sobě a seznámíme ho s postrojem. Nasazení postroje nedělalo většinou psům žádný problém. Starší pes to bral s klidem a mladé štěně se chvíli válelo v trávě. Když jsem učila štěňata, měla jsem výhodu. Cliff se učil od již zkušeného Dannyho a později Andy od Cliffa. Vy takovou výhodu mít nebudete, ale pokud se budete zabývat tím, aby váš pes tahal a naučíte ho to, možná si jednou domů pořídíte druhého psa a budete ho to chtít naučit také. Potom se vám bude hodit má zkušenost se štěnětem. Mám doma malý postroj na štěně. Seznámím ho s tím, že má postroj na sobě a zapřáhnu dospělého psa do vozíku. Štěně postavím vedle něj na pravou stranu, aby bylo na okraji cesty. Jedním krátkým vodítkem ho za postroj přiváži k dospělému psu také k postroji a druhé vodítko zapnu na pravé straně štěněte a konec přiváži k rohu vozíku. Případný tah štěněte dospělý pes vyrovná. Já s tímto začínala ve věku přibližně čtyř až pěti měsíců věku štěněte. Musíte mít štěně hlavně pevně přivázané k dospělému psu, aby při jeho nečekaném zastavení jste štěňátko nepřejeli vozíkem! Ale musí mít dostatek prostoru k pohybu. Prostě se štěně zafixuje. Já si potom vždy sedla do vozíku a pustila dospělého psa do kroku. Stěně jde vedle psa. Většinou si velice rychle zvykne a "ťape" pěkně vedle kamaráda. Později může vedle i klusat. Stačí kratší projížďky. Mladý pejsek si zvykne na postroj a na to, že jde spořádaně dopředu a přitom není namáhán, sám netahá, ale jen jde vedle, takže se ještě nezatěžuje. A také se již v tomto nízkém věku učí poslušnosti a již vstřebává povely! Je to výborný způsob učení štěněte od staršího psa.
Není-li však pes učitel, musíme se obejít bez něj. Takže pes si zvykne na to, že má postroj. Dávejte mu ho na zahradě a hlavně se snažte mu vše zpříjemnit. Chválit ho, odměnit, aby se na postroj těšil a měl ho rád. Když ho bere jako samozřejmost, můžete začít s vlastním výcvikem. Nasaďte psovi postroj a připněte opratě. Upozorňuji, že v první části výcviku zapomeňte na vozík. Když má pes postroj s opratěmi, postavte se za něj. Tady upozorňuji jít za psem! Ne vedle něj! Mladý pes to možná chvíli nebude chápat, ale po nějaké době si zvykne být "veden" zezadu. Možná si říkáte, proč upozorňuji, že máte jít za psem. S Dannym jsem udělala právě tu chybu, že jsem chodila vedle něj. Později jsem ho zapřáhla do vozíku, ale zase jsem nějakou dobu chodila vedle psa. Jenomže, když jsem sedla do vozíku byl konec! Pes stál jako přibitý a nemohl pochopit, proč má jít dopředu sám, když já jsem vzadu! Proto upozorňuji chodit od začátku za psem. Cliffa a Andyho jsem vždy ovládala zezadu a neměla jsem žádné větší problémy. U Dannyho mě dlouho trvalo, než jsem chybu napravila.
Takže, ze začátku můžeme chodit přímo asi tak krok za psem. Později
bude pes ovladatelný i na větší vzdálenost, ale nyní to stačí. A nyní
povely. Na jaké povely si majitel psa naučí, záleží v zásadě jen na
něm. Já osobně mám některé povely, které používají mašeři a něco podle
sebe, co psi znali z normálního výcviku. Doprava používám "dží", doleva
"has", zastavit "hoo". Když chci, aby se pes rozešel do kroku, stačí mě
mlasknout a při každém dalším mlasknutí mě pes zrychlí do klusu či
cvalu, avšak povely jsou pro krok "vpřed" a pro zrychlení "heta" - pes
naklusá a při dalším nacválá. Ale říkám, povely používám takto já a
pokud bude chtít někdo psa naučit na jiné, je to čistě jeho věc. Psi
také umí couvat na povel "couvej". Ale výcvik couvání je složitější a
bez vozíku stačí, když pes zvládá tak tři kroky zpět, hlavní je, aby je
uměl jít pozpátku rovně. Ještě taková pomůcka. Ze začátku má pes
problém chodit doprava či doleva, když jste za ním a máte stíženou
možnost jej usměrnit. Proto při výcviku používám dlouhý, třeba vrbový,
prut. Možná se zaleknete k čemu to může být dobré! Upozorňuji, že
neslouží k nějakému bití psa!!! Jde jen o to, že když chcete, aby
odbočil doprava a dáte povel "dží", tak ho pes na začátku nezná.
Vždycky ještě zatáhnu za pravou oprať, ale ani to někdy pes nepochopí a
jde stále rovně "za nosem". K tomu mám s sebou tedy tento dlouhý prut,
abych dosáhla zezadu na úroveň plecí až hlavy a stačí mu zároveň s
povelem a opratí tento "bič" ukázat nebo jej lehce klepnout na levé
straně a tím ho upozornit, že má odbočit doprava. Pes to časem pochopí
a při odbočování doprava nebo doleva bude časem reagovat už bez "biče".
Slouží to jen jako pomůcka a později se již nepoužívá. Ale zaručeně
funguje.
Takže tímto způsobem můžete se psem chodit na vycházky. Prostě je veden zezadu. Můžete zkoušet slalom mezi stromy, obcházení aut, lidí a když se vám bude zdát, že je pejsek již dost ovladatelný, můžete ho zapřáhnout do vozíku. Ovšem opět choďte za vozíkem. Pes je již fixován v ojích a je ještě lépe ovladatelný. Navíc si zvykne na vozík, který se za ním stále pohybuje a časem získá i odhad , jak daleko se může pohybovat kolem věcí (třeba u plotu, průjezd vraty atd.), aby o ně nezachytil vozíkem, který je širší než sám pes. Zpočátku je tato skutečnost pro něj neznámá. Proto se pes také učí ovladatelnosti nejprve bez vozíku, aby jste později nemuseli bourat ploty či auta! Ve vozíku již můžete více zkoušet se psem couvání. Oje ho drží rovného a když přitáhnete opratě a řeknete "couvej", pes se časem naučí couvat jen na lehoučký tah. Když couvá rovně a přitáhnete oprať na pravé nebo levé straně, bude se otáčet. Po nějaké době se vám bude dařit, že vozík stojí na místě a pes opisuje kruh dokola. Postupně mu můžete do vozíku něco lehčího naložit. Třeba nákup nebo malé dítě. S mladým psem můžete s prázdným vozíkem chodit bez rizika. Vozík je lehký a psa nijak zvlášť nezatěžuje. Ovšem lehkou zátěž doporučuji až tak pro psa, který má minimálně jeden rok. Můžou s ním klidně jezdit děti. Takových 60-70kg může tahat kolem druhého roku. Samozřejmě, že taková zátěž předpokládá, že pes je dobře živen a osvalen z předešlé lehčí zátěže. K tomu je dobré, když s ním bude majitel třeba plavat nebo bude pes klusat u kola či běhat do kopců, aby si osvalil hřbet.
A nyní jak dovede správná práce v zápřahu zdokonalit psí figuru. Asi každému dojde, že se pes tímto cvičením osvalí. Nebude jen hromada chlupů pod kterou jinak není tělo nic moc, i když má třeba zrovna souměrnou postavu. Navíc pes, který je takto využíván a vytrénuje si pořádný svalový korzet, má, dle mého názoru, lepší vyhlídky jako senior. Například naši psi mají deset a dvanáct let. Jsou ve výborné kondici. Ještě minulou zimu jezdili denně v saních tak jeden-dva kilometry! Pomalým klusem, v klidu. Měli radost, že jdou tahat a byli samý sval i v tomto věku! Nyní je už rok nezapřahám, přece jen mají na klid nárok, ale občas odvezou nějaký nákup. Mají to rádi! A jejich postava? Mají pevné rovné hřbety a silná bedra, vypracované hrudníky a stále lehký pohyb! Občas sice nějaký ten kloub zazlobí, ale dostávají kloubní výživu a jsou stále plní elánu. Kdyby se celý život jen váleli doma na zahradě, možná by tady už ani nebyli!
Práce v zápřahu, dle mého názoru a z mé zkušenosti, udělá i ze zdánlivě beznadějného psa pořádného fundláka! Přikládám pro příklad našeho Dannyho. Tento pes vyrostl nadměrně rychle, měl úzký "rachitický" hrudníček, vadný postoj zadních nohou (sblížená hlezna) a přední nohy také nebyly zrovna ideální. Měl malou hlavu a výrazný kapří hřbet! Navíc mu chyběl zub P1, takže nikdy stejně nemohl být uchovněn. Takže když jsem s ním začala tahat, nevypadal nic moc, ale byl to přece člen rodiny a můj drahoušek. Byl tvrdohlavý a navíc jsem s ním začínala později. Ovšem byl pracovitý. A jak je patrné z fotografie, ve svých šesti letech to byl naprosto jiný pes! Měl 77cm v kohoutku a 85 kg. Obrovský hrudník. Hřbet měl vodorovný, silný, stejně jako silná bedra. Vynikající pohyb. Zadní nohy se hodně zlepšily. Samozřejmě, že když je vada moc výrazná, nemusí se napravit úplně. Zázraky se nedějí, ale tahání dost Dannymu pomohlo. Další dva psi takové vady neměli, ale figuru si vypracovali také. Navíc se výrazně zdokonalí psům mechanika pohybu. Na osvalení hřbetu, rozšíření hrudníku a také pro psy, kteří prošlapují tlapy nebo mají zúžený postoj a chody je výborné, když si najdete nějakou cestu, která mírně stoupá do kopce. Nemusí být prudká, ale dobré je, když je delší. Necháte psa pomalu klusat do tohoto mírného kopečka. Zase by cesta neměla být příliš dlouhá, aby se nevyčerpal, ale jako "silovka" je to výborný trénink a psovi výrazně pomůže. Potom samozřejmě vytrvalostní jízdy. Podle velikosti a váhy psa. Prosím, upozorňuji, že snad samozřejmostí je dobrá výživa psa a nejlépe, alespoň v jeho mladším věku, dodávání přípravků na posílení kloubů a šlach. Také nemůžete třeba vzít psa, který ještě není příliš osvalen a trénován na desetikilometrovou trasu! Jen mu můžete ublížit! Nespěchejte na něj a dostaví se výsledky. Novofundlanďan je vytrvalec. A navíc, většina z nich má tu vlastnost, že se nedá jen tak přetěžovat. Když je unaven, tak to prostě dá najevo neochotou a jen mu tahání znechutíte. Ovšem, když si někdo bude myslet, že bude mít ze psa atleta a vyjede s ním jednou za čtrnáct dní, tak se toho asi nedočká. Tak třikrát, čtyřikrát do týdne v zápřahu pejskovi neuškodí. Navíc, když to budete střídat třeba s kolem či plaváním, bude pes zaměstnaný a nebude se nudit. Fundláci jsou pracovní psi a pracují rádi. Když je jejich pán dostatečně motivuje, jsou nadšení a dělají to pro něj.
V zimě je možno psa zapřahat do saní. U saní jsou jen postraňky. Pes má zpočátku problém se přizpůsobit a navyknout si, že saně nemají oje. Člověk také musí být pohotovější, když zatáčí nebo brzdí, aby saně uřídil a nenajel na psa. Projížďka psím spřežením v krásně zasněžené krajině je kouzelná a když má z toho radost páníček a hlavně pejsek, utužuje to jejich přátelství a vzájemnou důvěru. Navíc mám zkušenost, že pes, který je spolehlivě ovladatelný v zápřahu, je spolehlivější i v jiných odvětvích výcviku. V zápřahu vyžaduji disciplínu a spolehlivost. Pohybujeme se po cestě jako vozidlo, takže když nás předjíždí auto, je naprosto nežádoucí, aby pes jakkoliv bočil, nebo dokonce značkoval stromy nebo patníky! Tímto se dostávám ještě k další důležité poznámce. Už při prvních vycházkách s postrojem choďte se psem po pravé straně jako vozidlo! Budete vozidlo a pes, který je zvyklý chodit na levé straně silnice (jako chodec), bude mít později velký problém pochopit, že má chodit s vozíkem na pravé straně! Tuto chybu jsem kdysi také udělala s Dannym a můžu vám říct, že není nic příjemného, když chcete jet po pravé straně, ale pes si za každou cenu myslí něco jiného! Potom chodil nějakou dobu raději uprostřed cesty, až se konečně naučil, že se dá chodit i po pravé straně! Takže na to myslete při výcviku.
Zatím je v jednání možnost výroby omezeného množství postrojů, takže pokud byste se rozhodli, že naučíte svého psa tahat, můžete napsat či zavolat. Pokud bude zájem, máme sedláře, který postroje vyrobil a zatím je v jednání cena. Takže pokud se rozhodnete naučit svého miláčka tahat, určitě se to bude líbit jemu i Vám. Hodně trpělivosti a radosti!
 |
 |
Vozík je svařen z profilů Jakl 22x22, aby byl dostatečně lehký a jeho rozměry je možno přizpůsobit a to především šířkově pro více pohodlí nebo více dětí, avšak je nutno dodržet rozteč mezi tyčemi pro uchycení ke psu. To je na postroji na šrouby M6 až M8 s velikou maticí. Je možné doplnit brzdami z dětského kola pro přibržďování méně zkušených nebo necvičených psů. především při jízdě z kopce. jinak by byl pes tlačen příliš dopředu a mohlo by ho to odrazovat, případně by tuto činnost vykonával s nechutí vzhledem ke špatné zkušenosti. Jinak je možné vozík doplňovat jakkoliv a to například odrazkami. Tento vozík je velmi dobře odzkoušen a jeho rozměry se v dlouholeté praxi osvědčily.
