Velkým zážitkem byla naše beskydská dovča, kdy se Ori předváděl před docela početným publikem všude, kam jsme vkročili. V rožnovském skansenu si lidé, a zejména děti, přestali na chvilku všímat předmětu své návštěvy a začali věnovat pozornost Orimu. On sám jim to oplácel, samozřejmě po svém - tu a tam někomu postál na noze, někomu olízl ruku nebo se radostí o někoho opřel a vyžadoval další drbání. A já i Hynek jsme jen s radostí odpovídali na otázky, týkající se novofundlandských psů.

      Dětí se týkal i můj druhý zážitek. Pana Jandu oslovila jedna paní družinářka, sama majitelka nádherného fundláka Lorda od Trojské skály, jestli by pro "její" dětičky nedal přednášku o novofundlandském psu spojenou i s jeho prezentací. Šli tedy Jandovi s Olivii Newton John od Trojské skály - Oli a my s Orim. Psi nejen, že zvládli s přehledem předvádění před malými diváky, to asi rádi všichni psi, ale také brebentení a dotazy malých dětiček. Je fakt, že některé dotazy stály za to. Malá copatá holčička, když pan Janda dokončil řeč o pracovní upotřebitelnosti novofundlanďanů a o tom, že rádi tahají povozy, se zeptala, jestli by takový pes mohl orat pole. U větších dětí se otázky taky povedly - například jestli ten pes umí taky nějaké triky - třeba kotrmelec. Potom se všechny děti shlukly a začaly psi hladit, šermovat jim malýma ručičkama před čumákem a švitořit jim do uší. Tohle si myslím, že by spousta psích miláčků jiných plemen nedala. Je spousta psů, kteří jsou alergičtí na gestikulaci.A ti naši se chovali naprosto klidně a i vstřícně.I proto jsem vděčná, že k nám do rodiny přišel právě Ori, a že je to novofundlanďan . A jsem ráda, že je to novofundlanďan se svojí impozantní, důstojnou, nebojácnou, ale ohromně kamarádskou povahou, protože kamarádství je zejména v dnešní době pomalu nedostatkovým zbožím a získat opravdového kamaráda má cenu zlata. A my všichni to zlato máme!

Štěpánka Piskačová